Velký úspěch starších žaček na turnaji ve Vídni

Starší žačky o víkendu 15.-17.9.2023 vyjely za hranice nejen Polanky, ale i za hranice České Republiky, aby porovnaly své síly na turnaji s mezinárodní účastí, a to konkrétně v rakouské Vídni.

Na všechny vaše představy o tom, jak to asi může vypadat, když my polanské holky vyrazíme do Vídně, odpovídám ano, přesně tak to vypadalo. Ať už se bavíme o tom, že jsme poctivě dodržovaly reprezentační dress code a hrdě ukazovaly polanské logo na svých zádech téměř po celou cestu, nebo že jsme jako správné Češky měly nabalené řízky a buchty na cestu do vlaku, případně o tom, že ve velkoměstě dokážeme působit dost zmateně, ale že se nakonec vždy najdeme a dostaneme tam, kam potřebujeme. Náš výlet měl vše, od smutku, nervů, stresu, přes sebezapření, odhodlání, soudržnost až po ohromnou kopu smíchu, radost a slzy štěstí.

Cesta do Vídně se samozřejmě neobešla bez výměny názorů s cestujícími, co nám zasedli naše rezervovaná místa a odmítali se jich vzdát bez průpovídek. První den nám i cestování po Vídni, jakožto neznámém prostředí, činilo menší potíže. Zaskočily nás nečekané výluky na tratích, zastávky na znamení, do toho si přidejme lidskou chybu na straně naší i na straně organizátora, který nám poslal špatnou adresu ubytování, a je z toho hotový chaos. Ale zvládly jsme to!

Když jsme v sobotu ráno dorazily na halu, potkaly jsme naše soupeře. Do turnaje vstoupilo celkem 10 dívčích družstev z Rakouska, Německa či právě České Republiky. Týmy byly rozlosovány do 3 skupin. Nevěděly jsme, do čeho jdeme, týmy jsme neznaly a snažily jsme se nemít příliš velká očekávání, ale začalo se nám dařit. První zápas-první vítězství, to nebylo vůbec špatné (Sokol Post, 2:1). Druhý zápas-druhé vítězství, no teda, to je super, daří se (Landshut, 2:0). Třetí zápas-třetí vítězství, ty bláho, postupujeme ze skupiny z prvního místa (Eugendorf, 2:0)!

Takový výkon na hale si žádal odměnu, a proto jsme se rozhodly, že navštívíme vídeňský zábavní park Práter. Noční kolotoče vykouzlily holkám úsměvy na tvářích, cesta na ubytovnu už tak veselá ale nebyla, protože se po bláznivých jízdách nahoru-dolů-doleva-doprava začal ozývat zmatený žaludek a některé holky nám v obličeji mírně zbledly. Ale i to se zvládlo a bledost jen postupně přešla v únavu.

Neděli jsme začali v nejsilnější skupině a hrály jsme o 1.-4.umístění. Kromě vídeňských týmů jsme se utkaly i s družstvem z Německa. Zápasy jsme hrály už s opravdu velkým kusem sebezapření, celková únava už začala být znát, naštěstí soupeři na tom byli stejně. Velkou podporou nám byli žáci z Mnichova Hradiště, kteří nám začali fandit a dodávali nám sílu, když nám už chyběla. První zápas jsme vyhrály (Purkersdorf, 2:0), pak bohužel následovala prohra (Mühldorf, 0:2), třetí zápas ale holky nechtěly dát nikomu nic zadarmo, rvaly se jako lvice, povzbuzovaly se jako nikdy předtím a celý tým dýchal jen za jedno, moc jsme si přály to vyhrát. Na hale nebyl vyhecovanější zápas než právě tady ten. A ono se to opravdu povedlo, vyhrály jsme ten třetí zápas (Sokol-Post, 2:0)! I přesto, že jsme nevěděly, o jaké umístění jsme v tu chvíli hrály, měly jsme neuvěřitelnou radost!

Bohužel už bylo moc hodin, musely jsme se rychle sbalit a jet na nádraží, zatímco se naše skupina ještě dohrávala. Nebylo nic jasné, skoro každý z našich týmů nějakou prohru měl, poslední zápas skupiny se ještě hrál na vedlejším hřišti. Rozloučily jsme se s organizátory a jely. Z vlaku jsme pak volaly panu organizátorovi, jak to vlastně nakonec dopadlo a když se celý tým shromáždil v jednom voze, výsledek byl konečně řečen nahlas. Máme zlato!!! Jsme první!!!

Při příjezdu na Svinov nás čekal uvítací výbor rodičů s banery oslavujícími náš velký úspěch. Dokonalá tečka dokonalého víkendu. Bylo to neuvěřitelné!

Na závěr mi dovolte říct obrovské díky všem zúčastněným i nezúčastněným za ten kus hrdosti, který jsme měli možnost dovézt. Všem rodičům, ať už jste jeli s námi a hlídali, že nám nikdo nezapomíná otáčet body na počítadle, byli součástí uvítacího výboru na nádraží, nebo jste nám jen drželi palce z domu, každému z vás patří právě ten kus hrdosti taky. Moc děkujeme, bez vaší pomoci si to už neumíme představit. Obrovský dík patří samozřejmě i trenérům a funkcionářům volejbalového klubu VK Polanka, i vy na sebe buďte prosím hrdí, máte velkou zásluhu na tom, že se volejbal v Polance hraje tak, jak se hraje. Tak třeba to za rok cinkne zase, budeme se těšit.